Kamila Bártováá
Saga Studio Kamila Bártová

Letní slunovrat

(foto Tomáš Nosil)

Představte si rok jako příběh dvou lidí, říkejme jim třeba Kernunos a Aradia. No… jsou to spíše bohové, ale v mnohém se nám podobají. Je jarní rovnodennost, příroda se probouzí k životu, a mladý Kernunos pobíhá po lese a neví, co se sebou, protože té energie a nesnesitelné touhy, která proudí jeho tělem, je prostě moc. Aradia, která právě dospěla, je na tom úplně stejně. A toho dne se na jedné prosluněné mýtině uprostřed lesů tihle dva setkají. Nemusím asi líčit, co že na té mýtince dělali, faktem je, že jim bylo spolu krásně… A čas jde dál, jaro je v plném proudu, Aradia je těhotná a láska těch dvou se prohlubuje a mění. Přichází Beltain a slaví se svatba. Pro Kernuna se tím nic moc nezmění, je přeci pánem lesa, je volný. Ale Aradia s rostoucím bříškem to začíná vidět jinak. Je to bohyně, má zodpovědnost za svůj lid a už to břímě nechce nést sama. Nechce už jen vášnivého jinocha, ale muže a partnera. A je tu letní slunovrat, léto vrcholí, sice bude teplo ještě nějaký čas, tak si toho ani nevšimneme, ale dny se pomalu začnou krátit. A Kernunos stojí před rozhodnutím. Něco v něm se strašně moc nechce vzdát bezstarostnosti a svobody a navíc, ve vzduchu, který vane z budoucnosti po boku jeho milované paní, je cítit krev a ta krev je jeho…

Mám ráda slunovraty. Mají v sobě takové to vzrušující napětí mezi tím, co se nám jeví a astronomickou skutečností, která nás spíše jako tušení tak trošku šimrá v okolí solar plexu. O tom zimním je to příslib světla, které sice ještě dlouho neuvidíme, ale víme, že už se to překlopilo a dny se prodlužují. Na prahu léta je to naopak. Blíží se doba dovolených, ještě mnoho týdnů si budeme užívat tepla a slunce… ale v hloubi duše cítíme, že dny se krátí a slunce ubývá.

Naši předkové tyto rytmy – ty viditelné i ty skryté – velmi dobře vnímali. Na rozdíl od nás, kteří žijeme v podstatě v blahobytu, jim nic jiného nezbývalo. Museli se naladit na cykly přírody, závisela na tom úrodnost jejich polí a zahrad i zdraví zvířat a lidí. Šlo o přežití. Dnes máme fyzické přežití zajištěné, ale co srdce a vnitřní neklid, který nás občas přepadne a my ani nevíme proč?

Lékem jsou pravidelná zastavení, říkejme jim třeba rituály, které nás propojí s matičkou zemí. Miluji ty momenty, kdy si lehnu do mechu, zavřu oči a celým tělem cítím tlukot jejího srdce. V té chvíli je VŠECHNO v pořádku, vše je tak, jak má být.

Začít se dá opravdu jednoduše. Blížící se letní slunovrat má tři velká témata a těmi jsou oheň, voda a byliny. Oheň, protože dny se po slunovratu opravdu začnou krátit a slábnoucí slunce je třeba podpořit (prostě tu myšlenku přijměte 🙂 ). Kdo někdy skákal přes oheň a na chvíli se ocitl v objetí plamenů, ví, že není nic očistnějšího. Snad jen voda… bez ní není život, nic neroste, vše chřadne a uvadá. A pak jsou to byliny. Jejich léčivou moc dnes znovu objevujeme a podle moudrosti našich předků tato moc vrcholí právě okolo letního slunovratu. Nebo o svatojánské noci, je vcelku jedno, jak toto magické období budeme nazývat. Je fajn ráno o slunovratu zajít ke studánce a omýt se v ní s myšlenkou na zdraví a sílu… večer třeba zapálit oheň a s pocitem vděku do něj vhodit nasušené byliny a potom vnímat vůni plamenů… a v noci se se svým milým vydat do lesa hledat květ kapradí…  Zritualizovat se dá ale i příprava třezalkového čaje nebo výroba bezinkového likéru, kouzlo spočívá ve vědomém provádění těchto činností. Jestli si u toho zapálíte svíčku nebo pustíte meditační hudbu nebo si v pauze (u sebe na zahrádce!) lehnete nahá do trávy… to už je čistě na vás. A jaký že to bude mít efekt? To uvidíte a ucítíte 🙂

A jak to nakonec dopadne s naším Kernunem a Aradií? O tom vám povím, až se kolo roku zase o kousek pootočí…


Komentáře

Comments are closed.