Kamila Bártová
Saga Studio Kamila Bártová

Na vlnách rytmů roku

Vítání slunce u rotundy ve Starém Plzenci

Jako každý rok i loni bylo potřeba zajistit, aby po nejdelší noci v roce vyšlo slunce (a ne pouhopouhá koule žhavých plynů…) Tentokrát už popáté…a opět jsme to dokázali!!!

Letní slunovrat

(foto Tomáš Nosil)

Představte si rok jako příběh dvou lidí, říkejme jim třeba Kernunos a Aradia. No… jsou to spíše bohové, ale v mnohém se nám podobají. Je jarní rovnodennost, příroda se probouzí k životu, a mladý Kernunos pobíhá po lese a neví, co se sebou, protože té energie a nesnesitelné touhy, která proudí jeho tělem, je prostě moc. Aradia, která právě dospěla, je na tom úplně stejně. A toho dne se na jedné prosluněné mýtině uprostřed lesů tihle dva setkají. Nemusím asi líčit, co že na té mýtince dělali, faktem je, že jim bylo spolu krásně… A čas jde dál, jaro je v plném proudu, Aradia je těhotná a láska těch dvou se prohlubuje a mění. Přichází Beltain a slaví se svatba. Pro Kernuna se tím nic moc nezmění, je přeci pánem lesa, je volný. Ale Aradia s rostoucím bříškem to začíná vidět jinak. Je to bohyně, má zodpovědnost za svůj lid a už to břímě nechce nést sama. Nechce už jen vášnivého jinocha, ale muže a partnera. A je tu letní slunovrat, léto vrcholí, sice bude teplo ještě nějaký čas, tak si toho ani nevšimneme, ale dny se pomalu začnou krátit. A Kernunos stojí před rozhodnutím. Něco v něm se strašně moc nechce vzdát bezstarostnosti a svobody a navíc, ve vzduchu, který vane z budoucnosti po boku jeho milované paní, je cítit krev a ta krev je jeho…

Mám ráda slunovraty. Mají v sobě takové to vzrušující napětí mezi tím, co se nám jeví a astronomickou skutečností, která nás spíše jako tušení tak trošku šimrá v okolí solar plexu. O tom zimním je to příslib světla, které sice ještě dlouho neuvidíme, ale víme, že už se to překlopilo a dny se prodlužují. Na prahu léta je to naopak. Blíží se doba dovolených, ještě mnoho týdnů si budeme užívat tepla a slunce… ale v hloubi duše cítíme, že dny se krátí a slunce ubývá.

Naši předkové tyto rytmy – ty viditelné i ty skryté – velmi dobře vnímali. Na rozdíl od nás, kteří žijeme v podstatě v blahobytu, jim nic jiného nezbývalo. Museli se naladit na cykly přírody, závisela na tom úrodnost jejich polí a zahrad i zdraví zvířat a lidí. Šlo o přežití. Dnes máme fyzické přežití zajištěné, ale co srdce a vnitřní neklid, který nás občas přepadne a my ani nevíme proč?

Lékem jsou pravidelná zastavení, říkejme jim třeba rituály, které nás propojí s matičkou zemí. Miluji ty momenty, kdy si lehnu do mechu, zavřu oči a celým tělem cítím tlukot jejího srdce. V té chvíli je VŠECHNO v pořádku, vše je tak, jak má být.

Začít se dá opravdu jednoduše. Blížící se letní slunovrat má tři velká témata a těmi jsou oheň, voda a byliny. Oheň, protože dny se po slunovratu opravdu začnou krátit a slábnoucí slunce je třeba podpořit (prostě tu myšlenku přijměte 🙂 ). Kdo někdy skákal přes oheň a na chvíli se ocitl v objetí plamenů, ví, že není nic očistnějšího. Snad jen voda… bez ní není život, nic neroste, vše chřadne a uvadá. A pak jsou to byliny. Jejich léčivou moc dnes znovu objevujeme a podle moudrosti našich předků tato moc vrcholí právě okolo letního slunovratu. Nebo o svatojánské noci, je vcelku jedno, jak toto magické období budeme nazývat. Je fajn ráno o slunovratu zajít ke studánce a omýt se v ní s myšlenkou na zdraví a sílu… večer třeba zapálit oheň a s pocitem vděku do něj vhodit nasušené byliny a potom vnímat vůni plamenů… a v noci se se svým milým vydat do lesa hledat květ kapradí…  Zritualizovat se dá ale i příprava třezalkového čaje nebo výroba bezinkového likéru, kouzlo spočívá ve vědomém provádění těchto činností. Jestli si u toho zapálíte svíčku nebo pustíte meditační hudbu nebo si v pauze (u sebe na zahrádce!) lehnete nahá do trávy… to už je čistě na vás. A jaký že to bude mít efekt? To uvidíte a ucítíte 🙂

A jak to nakonec dopadne s naším Kernunem a Aradií? O tom vám povím, až se kolo roku zase o kousek pootočí…